Na hrázi bylo skákadlo,

z borovice viselo nám lano, 

v rybníku Ota si jódloval,

vše šlo tak hladce, samo.

Do vody skoky po hlavě,

rukama často až na dno,

u břehu žáby kvákaly,

šlo to tak hladce, snadno.

Bill potom znělku zatroubil,

vyhlásil skvělou zprávu,

večer se bude promítat,

navštivte tuto slávu.

Pak z gramofonu na kliku

pouštěli jsme si muziku,

Cortéz byl starý honec krav,

pan Bartejs hlídal dobrý mrav.

Řezňál nám na kytaru hrál,

s ním dobře držela se nota,

každý se bavil, zpíval, smál,

byť venku byla i slota.

V zimě jsme žili hokejem,

Fous bek byl jako skála,

pak na lyžích se pomějem,

- a svatá Anna stála.

Prý byla to doba přetěžká,

však kdo to už dneska potěžká,

já jsem byl šťastný, veselý,

byť někdy trochu nesmělý.

Za všechno děkuji osudu,

ve vodě, v lese i u sudu.

Děkuji osadě nastokrát,

takto bych chtěl žít i vícekrát.