Podzim 1989

Stará vítězství se rozpouští,

na vítězství nová se zapouští,

stařičká doba jde od válu,

nadchází čas jiných metálů,

stařena se do močůvky propadla,

mladice má roztomilá kukadla.

Rád si nechám unikat souvislosti. Lidé se totiž brodí štěstím, ale pozor - prodávané losy mohou být i neplatné.

Bytosti konzumu za sebou zanechávají zbytky: drobky, pecky, slupky, střepy, popel, vajgly, lógr, nedopitky...

Jsou to znamení, která dávají jedna druhé s tím, aby ti, kdo je hledají, našli cestu za sobě rovnými.

Stará vítězství se rozpouští,

na vítězství nová se zapouští,

stařičká doba jde od válu, 

nadchází čas jiných metálů,

stařena do lejna si našlápla,

mladá ji lehkou nohou přišlápla.

Tak čas již z jedenácti dvanácti naplněn, když se občanův tolik rozpolcený mrav čehosi ledva dotkl...

Zdá se, že procházíme hlavními dveřmi - táflovanými v barvách od mírně rozkročené krvavé červeně až k syté černi dříve prodrbaného času. 

Vše se tak mírně a bohulibě klene - zejména v době, kdy kdejaký ten marnotratník zjevuje se děvám v nedbalkách.

Též za zbožného podvečera, ve znamení popudlivé rozvernosti.

Stará vítězství se rozpouští,

na vítězství nová se zapouští,

stařičká doba jde od válu,

nadchází čas jiných metálů,

stařena šlápla si na kosu,

mladice břinkne ji do nosu.

Kdo by se podivoval i radoval více, než dříve tolik slavní okrouhličtí zasouvači?

Dámy pamatující bitvu tří císařů?

Tak tedy vpřed: Ach i řach, pak řach i ach – ovšem čtenáři i posluchači se s radostí podivují též.

Jak říkám, lidé se brodí štěstím, ale prodávané losy mohou být i neplatné.