Rybník Horní Okrouhlík

U hráze Horního rybníka, tam jiskřila se voda,

zničení toho pokladu snad největší je škoda.

Ta voda byla až posvátná, žel časem pokořená, 

snad do krásy se navrátí, perlami vyšnořená.

Z hráze Horního rybníka jsme do vody šli nazí,

bylo to libé, nádherné, až v zádech z toho mrazí.

Ta koupel bývala tajemná, ve vodě skvostně čisté,

byly to vzácné pocity, to dneska je již jisté.

V hrázi Horního rybníka bydleli krásní raci,

v hluboké vodě rybniční řádili mocní draci.

Vše fantazii dráždilo s obrovskou intenzitou,

nyní to říkám vzrušený – a s jistou nervozitou.

V hrázi Horního rybníka propustek betonový,

tam hodiny jsme trávili, byl to náš prostor snový.

Tam spávali i trampové, když bylo méně vody, 

prostup byl prostě vytvořen pro vyprávěčské hody.

V hrázi Horního rybníka kameny obnažené,

občas sličnými dívkami půvabně obložené.

Slunko tam hřálo přítulně, zejména odpoledne,

bývalo to až úchvatné, moderna jenom bledne.

Na hrázi Horního rybníka v zimě bývával fučák,

sníh metl se tam divoce a v uších kvílel hučák.

Stopu svou dřel tam s odvahou pan Rinda Pekárek,

pak kvapem spěchal k Billovi, pelášil nazpátek.

Po hrázi Horního rybníka chodívalo se s citem,

ta trasa byla slavnostní, až zaváněla mýtem.

Po hrázi toho rybníka já vodil svoji ženu,

byli to chvilky mámivé, okouzlily i Zdenu.

Hrází Horního rybníka šla pro vodárnu trubka,

žel hlupáci dílo zničili, byla to chyba – hrubka.

Bylo to dílo technické, tak jak to nesla doba,

pak přišli chvíle cynické, na mě z toho jde zloba.

Pod hrází Horního rybníka je plácek fotbalový,

tam občas jsem si zakopal – a kotník fialový.

Dnes už se tam, bohu žel, fotbálek nenosí,

mládí si kráčí jiným směrem – mobilem klábosí.

Snad půjdu ještě po té hrázi, pro mne tak významné,

byť na starých nohách olšových je to už nesnadné.

Ať rybník Horní Okrouhlík zas v revíru je král,

ta věc je prostě zásadní – a moc bych si to přál.