K Fousovým šedesátinám – rok 2002

     -----------------------------------------------

     Kamarádi a kamarádky, okrouhličané.

     V rybníku Okrouhlík žijí běličky, cejni, okounci, kapři, štiky , boleni. V rybníku Okrouhlík je i různá chamraď a prevítstvo – píďalky, hvížďalky, hehe či pehe. 

     Mohutnost vodě rybniční dodá však toliko přítomnost kusu kapitálního – uznávaným králem okrouhlických rybníků je statný sumec – Fous, s celou svou velikostí, důstojností, vahou a zralostí.

     U táboráků bývají přítomny nejrůznější osoby – velcí, malí, pevní, chatrní – ženy líbezné i šklebivé. Též děti, návštěvníci pravidelní i náhodní, vypravěči a odrovnávači, též třeba i báby porodní. Rovněž stavěči, topiči, popiči a ohně učurávači. Skutečným kingem táboráku je však nepřeslechnutelný pěvec – vpravdě bard. Ten, se kterým oheň hoří, ten, se kterým oheň zhasíná, ten, který dává táborákům smysl a sílu.

     V hospodě “U Billa” se scházejí především lidé. Lidé všelijací. Štamgasti i náhodníci, lemtáci i suchopáři. Pravice, levice, vocasy i zadnice. Pražští bouřliváci a raketometčíci, brněnští šerifové, sportovci, láskyplníci i spáči, olomoučtí utápěči, ugrofinští cizojazyčníci. Pohlavní tyrani i vaginální pirani. Voňavky, prdlavky, chraplavky – hlušci i slepouni, panští či lebkouni. Cvrkající prostatik i kulhající nostalgik. Pracháč i lakota, rozhazovač i žebrota.

     A mezi těmi všemi On. Jen jeden skutečný sumec, ten jediný slyšitelný pěvec, onen ze železa sportovec, ten v rodinném klanu uznávaný vedoucí samec, ten – když se tvrději “křoupne” – i k nezdolání kanec.

     Tento muž je dnes s námi, tento osadní velikán nás dnes hostí, tento muž – Pavel Prokš, řečený Fous, dnes slaví významné životní jubileum – 60 let. Nosný pilíř hospody – vyznavač okrouhlické pohody. Dnes osada se s ním raduje, dnes osada Fousovi děkuje.

     Přejeme ti hodně zdraví, Fousi, hodně štěstí a spokojenosti – pane Prokši, náš okrouhličane.  Máme tě rádi, potřebujeme tě, chceme s tebou být ještě dlouho. Děkujeme.

     Mnoga ljeta...

     (Řeč jsem tenkrát načrtnul skutečně v rychlém tempu, vše “hozeno” na papír těsně před akcí, bez většího ladu a skladu, horečně.  Ale v té přeplněné večerní hospodě mělo to mé nedlouhé povídání úspěch. Přítomní to přijali s radostí, Fous byl očividně spokojen. - Rád na to vzpomínám.)