Veřejná omluva Okrouhlíku
Několik vět úvodem:
Koncem sedmdesátých let došlo k poměrně rozsáhlým úpravám rekreačního rybníka. Hlavním tahounem této možná až příliš velkolepé akce byl Jenina Prokš (činnost ekonomická, řídící, technická, organizátorská, dělnická – kamenická, kamenosochařská...).
Došlo k odbagrování a přemístění velkého množství bahna ze dna rybníka (realizovaly Zemědělské stavby Jihlava) a k úpravám hráze, břehů, nového odtoku, odvodnění některých exponovaných ploch atd.
Vše, mimo odbahnění, se provádělo brigádnickou rukou osadníků. Do práce se zapojili skutečně mnozí, akce to byla v době “předelektrické” zdlouhavá a nelehká. Dnes lze asi konstatovat, že se nakonec dílo vydařilo.
Po napuštení upraveného rybníka přišlo to, co přijíti muselo – velikánský nápor rekreantů “na koupačku” při jakémkoliv přívětivém počasí. Nával desítek aut a stovek lidí. O jednom víkendu napočítal BIll Prokš přes tisícovku lidí na travnatých plochách, které zase až tak rozlehlé nejsou. Bylo to tedy hodně “husté”, někdy až k neunesení. Pravda, bylo to i pochopitelné, vždyť pořádná možnost letního koupání v Jihlavě té doby vlastně ani neexistovala.
Tak jsem si k tomu při táboráku zakafral – no, nic moc, ale možná se mi kapánek ulevilo.
Veřejná omluva Okrouhlíku
Okrouhlíku, Šamtajchu, rybníku náš rozmilý,
léta jsme tě zbožňovali a tropili zde blbiny.
Okrouhlíčku, Šamtajšku, krasavče náš jediný,
tys balzámem byl těl i duší, skromný, tichý a mazlivý.
Okrouhlíku, táto náš, my věru dobře to mysleli,
když jsme tě rukou brigádnickou převrtali a “zkrásněli”.
Potřeboval jsi učesat – a prodrbat bradu svoji,
však po tom našem zásahu topíš se v lidském hnoji.
Okrouhlíku, ty dobráčku, nikdy jsi nebyl sobec,
co když ti ale ty davy lidí přivodí močí konec?
Okrouhličko, mámo zlatá, tvá ňadra nejsou tak boubelatá,
všem nabízíš svou vodičku, vydržíš však tu honičku?
Okrouhlíku, přírodo, předchozích časů pohodo,
přijmi teď velkou omluvu, u ohně, lesa i u sudu.
Vždyť lidé sem táhnou jak ovce! Každý si dělá co chce!
A s tebou to jde z kopce...
Okrouhlíčku, ty voláš: A co vy?
Musíme prostě vydržet!
Když už jsme tě tak podtrhli, abychom trapně nezdrhli.
