DROBEČEK  Z  HOSPODY  “U BILLA”

          (1997)

     Klidný osadní páteční podvečer. Čas, ve kterém host obyčejně popíjí pivo, kocour Baloun se líže kde by se lízat neměl – a hospodská Dana šenkuje.

     “Ty máš dneska ale pivo” – zjihl pojednou host, “jako pivo”, dokončil uneseně.

     Hospodská se spokojeně usmála a točila dál.

     “A ta cigaretka od tebe...”, zadumal se host, “to je jako tvoje cigaretka”, našel host konečně vhodný příměr.

     Šenkýřka byla z takových vyznání poněkud nesvá. I začala točit další půllitr, byť vlastně zrovna nebylo komu.

     “Když tak točíš tu dobrotu”, pokračoval host, jež právě pocítil, co je to řečnická slina, “jako bys točila tu dobrotu”.

     “A co kořalka?”, zapýřila se hospodská.

    “Nó, to jó. Tvoje kořalka je jako tvoje kořalka”, nezklamal host.

     Šenkýřce se malinko zatočila štěstím hlava. Aby se udržela při vědomí chystala se roztočit další půllitr.

     “A tvoje halenka”, osmělil se host, “tvoje halenka je jako pivo”.

     Hospodská přestala šenkovat. Od pípy stoupal ke stropu tenký proužek kouře.

     “Nebo tvoje cigaretka”, vyrážel v přerývaném nadšení host, “to je jako když točíš tu dobrotu”. – “A když točíš tu dobrotu, to je jako ta tvoje kořalka”.

     Hospodská plácla dlaní do pultu: “Kecáš, Ádo, jako když kecáš”, vyčetla hostovi.

     “Tak se nezlob”, děl host od své sklenice. “Zejtra bude sobota jako sobota”.

(Dávno již tomu, byly to pěkné časy a příjemné chvíle. Na hospodskou Danu vzpomínám rád, bývala nejspokojenější, když v hospodě nebyl příliš velký “rachot”.  A osadník Áda Faktor? To byl svérázný a zajímavý chlapík, s osobitým humorem a projevem.)