HŘEJIVÁ  VZPOMÍNKA  (PLNÁ  LEDU)

     Mrzne, až praští. Zarputile se opírám do pohrabáče a zhluboka dýchám. Pod nosem mi na knír namrzají krůpějky vodních par.

     Patnácticentimetrová vrstva čerstvě napadaného sněhu, naštěstí docela lehoučkého, jen pomalu mizí z nevelkého kluziště, umístěného na okraji okrouhlického rybníka. Ještě asi tak patnáctkrát tam a zase zpátky – a bude hotovo. Vzít raději menší záběr, hrabat pořádně, načisto.

     Led je místy jako zrcadlo. Tak krásně nám to letos zamrzlo! Určitě to sem i dnes přivede dostatek zájemců o svižný pohyb.

     Sníh jenom jiskří a já jsem nadšený jako malý kluk. Trochu zvláštní – vždyť se s tím tady vlastně dost usilovně potýkám. Jenomže rád, nestydím se říct, že s láskou. Už jenom dva záběry na šíři kluziště, potom kapánek upravit okraje – a ledový plácek bude jak vymalovaný.

     Pozvedám hlavu od zamrzlé plochy, protahuji záda. – Už přicházejí.  Jenina s Johánkem přímo od hospody, po zasněžené cestě Fous se synem Fudlym – a s nimi dokonce pan hokejista Zdenda Poláček. Po hrázi pomalu postupuje sedmdesátník Ota, osadní “maršál Rybalko”.  A z druhé strany rybníka, v kouzelné záři zimního sluníčka, kompletní trojka hrdého Ptákostavu – Pták, Papež a Feriček. Brusle a hokejky na ramenou, chuť do sportu a pohybu v celém těle. Milovníci hokeje vědí o čem je řeč.  – A podívejme se, budou i gólmani, rybízci Jirka Nahodilovic a muzikální Nátěrka. Správně to rozdělit do mančaftů – a hurá na věc.  A také si příjemně “vyrobit” tu nejkrásnější žízeň...

     Je to další náramný den na naší jedinečné osadě. Možná, že se za chvíli při hře trochu rozčertím, ale teď jsem šťastný do všech světových stran, trochu i proto, že je plocha je už připravena. Pro nás, pro radost.

Hugo  (Okrouhlík, únor 1985)