NA MALINÁCH S BABIČKOU ANASTÁZIÍ 

Když jsem šel s babičkou na maliny, byla to výprava na hodiny.

Babička hodila vemínkem a opásala se řemínkem. 

Na řemínek zavěsila konvičky, do rukou vtiskla mi kbelíčky.

Pak jsme se na čelo políbili – a na maliny vyrazili.

Krůtí brko, sakrament – my neměli žádný repelent!

To slovo jsme ani neznali, co bychom asi tak stříkali? 

Komár mě občas opíchal, vždyť děd můj byl Josef Pospíchal.

Klíštěti jsem velmi smrděl, ten hajzlík na mě tedy prděl.

Když dorazila konkurence, začala babiček konference.

Ty bábinky nádherně tlachaly, aniž by sbírati přestaly.

Řeči své vedly ve slušnosti, však nestyděly se za blbosti.

Pozorně jsem vše vyslyšel, tak abych o nic nepřišel.

Až když bylo litrů dvacet, začali jsme se domů vracet.

I babička za stromem čurala, potichu si přitom zpívala.

Doma jsem dostal pak hubičku a babička dělala šťávičku.

Když jsem šel s babičkou na maliny, nezbylo moc času na blbiny.