Výkřiky do tmy a hlubokého lesa
Tyto krátké “kafry” jsem ventiloval v různém čase na mnoha místech naší osady. Většinou jsem to však křičel pouze do tmy a do hlubokého lesa.
Pokud jsem i tak někoho vylekal, tak se dodatečně omlouvám.
XXX
Říkám to nahlas, jsem mamlas, jsem mamlas,
ať dělám co dělám, vždy všechno podělám!
Jsem vzorem pitomce – a budu až do konce,
říkám to nahlas, jsem mamlas, jsem mamlas.
XXX
Musím, musím, musím – sám sobě se hnusím,
musím, musím, musím, hanbou se až dusím.
XXX
Na školení byl divný cvok, popsal hustě celý blok,
psal a psal a psal a psal – tisíc kravin, ten si dal!
XXX
Mladé samičky, dej jim pán Bůh požehnání,
mladé samičky mají je jak čepičky.
Starší samice mají větší lemování,
starší samice, mají je jak čepice.
XXX
Ženský to jsou potvory, mají na to otvory,
i dívenky jsou potvůrky, byť mají jenom otvůrky.
XXX
Co já jsem jenom za vola, říkám si stále dokola,
sám hlavu strkám do oprátky, utahuji – a zas chci zpátky.
Co já jsem jenom za vola, říkám si stále dokola.
Závěrečná poznámka: Pravidelně se mi potvrzovala známá věc – jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá.
