Dokumenty a povídání z historie osady
BILLŮV PŘÍBĚH O OKROUHLÍKU
V Jihlavě bydlel jeden osadník, a v domě kde bydlel, žila jedna rodina se kterou byla rodina osadníka přátelské shodě. Po druhé světové válce, v roce 1945 se odstěhovali přátelé osadníka mimo Jihlavu. V roce 1947 tento přítel s manželkou navštívil Jihlavu a zašel také na návštěvu našeho osadníka do domu kde před dvěma lety bydleli. Bylo to v neděli a to je samozřejmé, že osadník byl s rodinou na chatě. Sousedé v Jihlavě mu řekli, že chce-li s osadníkem mluvit, musí za ním na Šantajch. Ptal se kde to je a kudy se tam jde a jak je to daleko.
Když získal informace vydal se s manželkou na cestu kolem Větrníku k merfovému křížku pěšinou k Šantajchu. U křížku potkal starého muže a pro jistotu jde- li správným směrem zeptal se ho, zdali jdou dobře na Šantajch. Děda potvrdil, že jdou správnou cestou a dodal ještě, že až přijdou za les uvidí rybník. Putoval přítel osadníka s manželkou až konečně přišli k prvnímu rybníku ( Rančířovskému ) , který je mezi loukami, ale nikde žádnou chatu neviděli. On totiž ten děda zapoměl říci, že chaty až za tím rybníkem. Tak stáli manželé na hrázi Rančířovského rybníka a nevěděli zda jdou správnou cestou. Po chvíli uslyšeli dívčí smích na okraji lesa. Šli blíže a tm seděla tři mladá děvčátka. Zeptal se přítel osadníka: Prosím Vás děvčata, kde je ten Šantajch? Děvčata kroutila hlavami, Šantajch , to tu nikde není. Přítel povídá , no u rybníka mají být někde chaty a to je ten Šantajch. No jo, povídá jedna z dívek , to je Okrouhlík, zde za lesem , tam jsou chaty. Ale já mám napsáno Šantajch , pravil k děvčatům, a tak to bude někde jinde. V tom si jedna z dívek vzpomněla , že její dědeček říkával , že chodil k Šantajchu na houby.Manželé poděkovali děvčatům a vydali se na další cestu. Konečně přišli na hráz, uviděli chaty, a našli hledanou rodinu. Po srdečném přivítání povídá přítel manželce osadníka , tak jsme potkali dvě generace a každá nazývala osadu jinak. Starý děda Šantajch a mladá děvčata Okrouhlík.
