Mikulášovo povídání 2017

 

Koblížkova ovce

 

Johan s Honzou měli kliku // že je to snad k nevíře,

Autem cestou k Okrouhlíku //  málem zajeli zvíře.

Trochu se i vylekali // ať se nikdo nediví

Tohle zvíře nečekali // to se tady nevidí.

Chvíli očím nevěřili // copak je to za tvora

Kde se tady u všech všudy // vzala tahle potvora?

Byla to jen zatoulaná // Koblížkova ovce

I když byla na útěku // chovala se krotce

V hospodě to vyprávěli // tam lidí bylo hojno

Fous to s klidem komentoval: // „….ta šla na Znojmo“.

Údajně prý, jak jsem slyšel  // řekla jedna teta,

Že nejlepší to hláška byla // letošního léta.

===================================================================

 

Elektropohon

 

I na samotný světa kraj // dojed se dá honem,

když si kolo pořídíš  // s elektropohonem.

Tu řekl si náš osadník, // „jak bez něj mohl jsem žít?“

„Já taky chci mít pohodlí, // to kolo musím mít“.

Jak řekl, taky udělal // a ač není ještě kmet,

Své prasátko vysypal // a kolo koupil hned.

Když Rakváčům pak předváděl // tu vymoženost doby,

tak demonstroval přednosti, // co toto kolo zdobí.

Jak jinak nežli do kopce // lze demonstrovat sílu,

„Jak sokolík ho vyšlápnu // a neurvu si kýlu“. 

Už na kolo nasedl, // už zahřívaj se gumy,

Teď konečně se ukáže, // co tohle kolo umí.

Jak na rodeu kobyla //se kolo staví na zadní

Když neudržíš se v sedle,// tak na záda padni!

Naštěstí se při pádu // ani moc neuhodil

A svou elektrokobylu,//  tu už dávno zkrotil.

Říci jeho jméno snad //zdálo by se nefér

Tak prozradím jen přezdívku, // říkají mu Ampér.

===================================================================

U Obrázku

 

Na pasece U Obrázku, // kde stával hustý les

Tam pod sekerou dřevorubců // i strom s obrázkem kles.

My pekli jsme tam brambory // a pití měli dost,

Když objevil se nezvanej // a prapodivnej host.

Novým fárem dáma z reichu // přijela až k nám

Snad to bylo BMW, // v tom se nevyznám.

Jak z vídeňského bulváru // ta dáma vypadá

Jak dojela až sem k nám // je pro nás záhada.

Chvíli na nás zírala, // co že jsme to za lidi

Takový se u nich doma // hned tak nevidí,

A chvíli jí to trvalo, // než sebrala odvahu,

A zeptala se, kudy má jet // správně na Prahu.

===================================================================

 

 

Rybí polévka

 

Ferikova žena Dana, // polévku z ryb vařila,

Aby byla, jak se patří, // velice se snažila.

Bylo to snad souhrou náhod, // když okurky popadla,

Že jí jedna ze sklenice // do polévky vypadla.

Je to k vzteku, co se někdy //  v životě nám přihodí

Však každý ví, že do polévky // okurka se nehodí

Každý jiný nadával by // a spílal svému osudu,

Že teď musí tu polévku // vylít někam do sudu

Ne však naše milá Dana, // ta se k hrnci postaví,

Hbitou rukou na dně šátrá // a okurku  vyloví.

Polévka se podařila, // byla téměř dokonalá

Ani jedna mlsná huba, // co se stalo, nepoznala.

===================================================================

 

 

 

 

 

Ferikovi kamarádi

 

Ale Gita není sama, // kdo má tuhle zkušenost,

Věnujte mi pěkně prosím // ještě chvíli pozornost.

Franta rád své kamarády  // dobrým mokem pohostí

To už tady všichni víme, //  že je dobrák od kosti.

Když se jednou takhle sešli // veselit se pospolu,

Náhle Kokeš, i když nechtíc, // vrazil přímo do stolu.

Rozbili se sklenky, pití, // to nemělo se stát.

Kokeš sved to na Radocha, // že měl pozor dát.

===================================================================

 

Miluška záchranářka

 

V mrazu kačkám na rybníce // se klidně může stát

Že přimrznou jim nohy k ledu, // když zůstanou stát.

Pak nemůžou se z místa hnout // a třesou se zimou

A bez lidské pomoci // nejspíš asi zhynou.

 

Když Ptákova Miluška // na rybník koukla z rána

Okem znalce poznala, // že kačkám zvoní hrana

„Na rybníce kačky hynou, // Ptáku něco udělej,

Když nepomůžem vlastní silou, // tak hasiče zavolej“.

 

Už hledaly se kontakty // na záchranné sbory,

Snad můžem něco udělat // pro ty nebohé tvory.

Jen kačenky vydržte // pomoc už je na cestě

Ať to dobře dopadne, // držíme vám své pěstě.

 

Však náhle akce záchrany // bere rychlý konec,

A záchraně kačenek // odzvonil tiše zvonec.

Ani metr tlusté kry // by je nezabily.

Protože jen z plastiku // tyhle kačky byly.

===================================================================

 

 

 

 

Panské děti

 

Děti, to je přece radost, // když se u nás zastaví,

Horu řízků Gita Panská // před ně na stůl postaví.

Jen si berte děti moje, // jídla máme dost a dost

Když já vidím, jak vám chutná, // je to taky má radost.

Její synek zvaný Štrůdl // za stůl hnedka zasedl,

A pod tíhou toho jídla // svou židličku rozsedl.

To nevadí, to se stává, // z toho si nic nedělej,

Novou židli přikoupíme // a bude nám zase hej.

Ale aby této smůly // nebylo jen půl

Chvíli na to naše Gita // rozbila i stůl.

===================================================================

 

U táboráku

 

Náš osadní táborák // je vždycky velká sláva,

Tam vždycky ňáká humorná // příhoda se stává.

I děti mají výjimku // a nemusí jít spát,

A mohou dlouho do noci // u ohně si hrát.

Když večer plný her a dojmů // přemůže je snad,

Mohou také v záři ohně //  tiše usínat.

Tak zabalili do deky  // vnučku naší Miládky 

Ta usnula stejně tvrdě // jak Růženka z pohádky.

Jak tak spí ve stínu pláže, // jednoho by zamrazilo,

Že pár lidí, co šli kolem, // se o ní málem přerazilo.

Do čeho to právě kopli // každý věděl houbelec

Mysleli si, že je to snad // srolovaný koberec

Možná, že si někdo řekl, // kde se tady vzal?

Však dítě v dece zamotané // spalo klidně dál.

===================================================================

 

 

 

 

 

Trable s bundou

 

Osadníci chodívají  // do hospůdky u Billa,

Od jak živa, jak je známo, // tam zábava vždy byla.

Tam pití bývá vždycky dost // i dobré muziky

I zajímavých historek // z týhle lesní putyky.

 

Tak jednou jsme tu seděli // a bylo tu živo,

My kytary jsme trápili // a pilo se pivo,

A všichni jsme se bavili // a čas nám utíkal,

Až Luboš řekl „dneska dost“ // a na svou chatu pospíchal.

 

Však u věšáků zastavil // a v kolenou poklesl,

Když zjistil, že mu asi někdo //  jeho bundu odnesl,

S tou bundou by se nikdo přes noc // nestal bohatý,

Problém byl jen, že Luboš v ní měl // klíče od chaty.

 

Luboš spílá osudu, // s pohodlím je amen

Spát musím někde pod smrkem, // místo u svých kamen.

Duch osady promluvil, // to nemůžeme dopustit,

A Luboš nesmí hospodu // bez svých klíčů opustit.

 

Tak rozběhlo se pátrání // po stopách zločinu,

Jak mohlo se stát, že nechytli ho // přímo při činu?

Pak někdo řek, že Draha už pryč // dávno zmizela,

Ale její bunda na věšáku // stále visela.

 

Pak události nabrali už // celkem rychlý sled,

Luboš s Diblem vydali se // k Drahundele hned,

Když jí vzbudit nemohli, // ač rámus dělali,

Tak do chaty se vloupali // a bundu hledali.

 

Diblovi a Lubošovi, // co byl tu v roli Sherlocka

Hned za dveřmi na věšáku // bunda padla do oka. 

Jak všechny slušné story // mívají své happy endy,

Mohl se i Luboš klidně vyspat // uvnitř svojí haciendy.

===================================================================