PYTLÁKOVA  VZPOMÍNKA

Já v letech kulatě šedesátých občas rád pytlačil,

za příhodných pak večerů jsem si s tím vystačil. 

Voděnku z lávky mrskal jsem, “fišcajkem” po dědovi,

ty krásné proutky od France - po dědu Vševědovi.

Činíval jsem tak za tmy až – a celkem bezpečně,

úspěch byl takřka zaručen, vše klaplo výtečně.

Kapřík zabíral po chvilce, vše proběhlo vždy rychle, 

já mohl jsem být spokojen - a se tvářiti se zpychle.

Kapra jsem svižně vykuchal, s přehledem super borce,

dřív než mne někdo vyčmuchal, připravil jsem z něj porce. 

Dvakrát jsem také chytil lína, to kůže zmizet musela,

potom to byla rybka skvělá, pánev ji velmi slušela.

Boženka se vždy strašně bála - pro tresty drastické,

“za Rajchu” pro pych mrzkého lumpa zabásli nacisté.

Babička rybičku další den udělala vždy skvěle,

proto já svému pytláctví oddával jsem se cele.

Prostě to byla lahoda – a panovala pohoda.