Hlavičku vzhůru, starší osadníci

Čas pádí. ten pádí velice,

a to štve samce – snad víc než samice.

On čas vejci náramně zamíchá

- a pumpa, ta už tak nestříká.

Nikdy nevíš, kdy to bude naposled,

to se špatně - a těžko  - hledá slovosled.

Protože všeho, všeho jenom do čásku,

i mízy, mízy z tvého ocásku,

protože všeho, všeho jenom do čásku,

všeho akorát.

Ale ty musíš věřit, že to ještě provedeš,

musíš věřit, že ho ještě zavedeš,

musíš věřit, že to ještě provedeš,

musíš věřit, že to ještě dáš.

Protože všeho, všeho jenom do čásku,

i mízy, mízy z tvého ocásku,

protože všeho, všeho jenom do času,

- i mízy, mízy z tvého ...

     Ten konec kafráže nechám protentokrát se třemi tečkami, ať si tam každý přiřadí co chce. Tak to ostatně učinil i výborný Ludvík Vaculík, když “dodělával” známou říkanku:

“Bude zima, bude mráz, kam se ptáčku, kam schováš?”

A Ludvík dokončil: “Co se toho týče, schovám já se v ... “ 

(dosadit si může každý podle svého vkusu – třeba v keříčku, ve stodole, v garáži - a nebo něco jiného, co bude možná i rýmovat).